11.10.2023

Dědictví a dluhy I.:
Odmítnutí dědictví a další způsoby ochrany před dluhy po zemřelém

Dědické řízení je nepříjemným procesem samo o sobě. Pokud měl navíc zemřelý nějaké dluhy, nebo se naopak dědic potýká s nějakými dluhy nebo exekucemi, je situace o to komplikovanější.

V tomto článku se zaměříme na téma dědění dluhů a co dělat, aby dědictví s dluhy neohrozilo vás a váš majetek. Kdy a jak je možné odmítnutí dědictví, vzdání se dědictví či zřeknutí dědictví a jaké jsou mezi nimi rozdíly?

Pozn.: Jak je tomu s odmítnutím či ochranou dědictví, pokud má dědic dluhy nebo je v exekuci, je obsahem druhého článku na téma Dědictví a dluhy.

Dědictví dluhů: Kdo a do jaké výše odpovídá za dluhy po zemřelém?

Předmětem dědického řízení je pozůstalost, což je veškeré jmění, které zůstavitel (= ten, kdo zemřel a po němž se dědí) zanechal v okamžiku své smrti. A to znamená nejen majetek, dědí se totiž i dluhy. Výjimkou jsou pouze práva a povinnosti, které jsou spjaty přímo s osobou zemřelého. 

Dříve alespoň platilo, že dědic odpovídal za dluhy pouze do výše nabytého dědictví. Pokud tedy zdědil majetek v hodnotě 100 000 Kč a dluh činil 250 000 Kč, odpovídal za něj pouze do 100 tis. Kč, zbylý dluh se jej netýkal. 

Dle současné úpravy občanského zákoníku odpovídá dědic za dluhy zemřelého v plné výši, tedy i nad rámec hodnoty zděděného majetku. 

Zatímco tedy z majetku připadne na každého z dědiců pouze určitá část, u dluhů to neplatí a věřitel se může domáhat úhrady celého dluhu po kterémkoliv z dědiců, jeho libovolné části po všech dědicích, nebo naopak jen po některých. Zjednodušeně řečeno dědici jsou zde v postavení “jeden za všechny - všichni za jednoho” a za dluhy po zemřelém ručí společně a nerozdílně. Po kterém z dědiců bude následně věřitel dluh vymáhat, je jen na něm. Převzetí dědictví s dluhy tak může být i pro samotné dědice likvidační. 

Jak zjistit dluhy zemřelého

Ověřit, zdali zemřelý neměl nějaké dluhy či i jejich výši, je poněkud komplikované, resp. svépomocí není dědic schopen zjistit v podstatě nic a musí spoléhat na informace od notáře. Ten vždy v rámci dědického řízení provádí soupis majetku a dluhů po zemřelém a právě z tohoto dokumentu lze získat určitou představu o majetkových poměrech zůstavitele. Přesto se může stát, že v soupisu některý majetek nebo dluhy uvedeny nebudou a vyjdou najevo až po určité době.

Dědické řízení bývá často zdlouhavý proces a jsou-li předmětem dědického řízení i dluhy, o kterých pozůstalí neměli ani ponětí, je situace o to nepříjemnější. Už jen z toho důvodu je žádoucí, aby alespoň nejbližší příbuzní měli navzájem přehled o svých závazcích. Pokud někdo z rodiny není v tomto směru příliš sdílný, může pomoci registr exekucí, který umožňuje zcela anonymně získat výpis pro libovolnou osobu.

Odmítnutí dědictví a další možnosti ochrany před dluhy z dědictví

Pokud víte, že se zůstavitel potýkal s někými dluhy nebo dokonce exekucemi, ať už díky dřívější kontrole v registru nebo až na základě soupisu majetku notářem, v každém případě je vhodné udělat vše pro to, aby dědictví s dluhy neohrozilo vás a váš majetek. 

Dědic má v zásadě tři možnosti, jak se vyhnout dědění dluhů nebo alespoň omezit jeho možné následky, které se liší jednak účinky vzhledem k dědictví, jednak načasováním.
 

A) BĚHEM ŽIVOTA ZŮSTAVITELE

1. zřeknutí se dědictví s dluhy, resp. dědického práva obecně

Pozor, zřeknout se dědického práva je možné pouze ještě za života zůstavitele. (Potenciální) dědic se zůstavitelem sepíšou smlouvu, která musí mít formu notářského zápisu, na jejímž základě je (potenciální) dědic zříká svých dědických práv a je vyjmut z dědického řízení. Zřeknutí se pak vztahuje i na potomky (potenciálního) dědice, není-li dohodnuto jinak. Smlouvu je v případě potřeby možné zrušit, opět však pouze písemně a tedy ještě za života zůstavitele.
 

B/ PO SMRTI ZŮSTAVITELE

2. vzdání se dědictví ve prospěch jiné osoby

Další možností, jak se vyhnout dědědí dluhů, je vzdání se dědictví ve prostěch jiného dědice (nejčastěji sourozence, rodiče či dítěte). Učinit tak lze před soudem v rámci dědického řízení a dědic, na kterého má dědictví přejít, s tím samozřejmě musí souhlasit. Což je ale v případě předluženého dědictví, tj. kdy dluhy v dědictví převyšují majetek, poněkud nepravděpodobné. Vzdát se lze jak celého dědictví, tak i jen jeho části (narozdíl od odmítnutí dědictví, viz dále).


3. odmítnutí dědictví kvůli dluhům

Nejsnazší možnost, jak se vyhnout dědictví s dluhy, je úplné odmítnutí dědictví. Je však nutné brát v potaz, že dědictví se vždy přijímá nebo odmítá pouze jako celek, tj. není možné odmítnout jen část dědictví (tedy např. právě dluhy). Dědí se vše, nebo nic. Pokud tedy po zemřelém zůstane byt s hypotékou, musíte ho odmítnout zcela, nebo hypotéku splácet. 

K odmítnutí dědictví s dluhy dochází - na rozdíl od zřeknutí se dědictví - až po smrti zůstavitele a je potřeba učinit výslovné prohlášení vůči soudu, a to nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy soud dědice o tomto právu informoval (u dědiců žijících v zahraničí je lhůta 3 měsíce). Uplynutím této lhůty právo na odmítnutí dědictví zaniká. Spojení “vůči soudu” přitom nemusí znamenat jen skutečné sdělení soudu, je možné odmítnout dědictví i před notářem jakožto soudním komisařem.

POZOR! Odmítnutí dědictví je nevratné, toto rozhodnutí už nelze vzít zpět. Současně pokud dá dědic jakkoli svým chováním (a to i nevědomky) najevo, že chce dědictví přijmout, tzn. například vybere peníze z účtu zůstavitele nebo užívá věci z dědictví, k odmítnutí dědictví se nepřihlíží a není platné. 

Odmítnutí dědictví s výhradou povinného dílu
Dědictví je možné odmítnout pouze jako celek, výjimku mají potomci zůstavitele (tzv. nepominutelní dědici), kteří mohou odmítnout dědictví s výhradou povinného dílu. Jako povinný díl je označována část dědictví, který musí potomkovi připadnout, pokud nebyl vyděděn. Což je ¼ toho, co by mu jinak náleželo, kdyby dědictví neodmítl. Povinný díl se vypočítává z čisté hodnoty majetku zůstavitele, tedy po odečtení dluhů.

4. Výhrada soupisu pozůstalosti

Méně radikálnějším řešením než úplné odmítnutí dědictví kvůli dluhům je uplatnění výhrady soupisu pozůstalosti, přičemž soupisem pozůstalosti je seznam veškerého majetku zemřelého člověka, který provádí notář. Dědic pak odpovídá za dluhy pouze do výše hodnoty svého podílu na dědictví (zděděného majetku). Více po něm věřitel nemůže chtít.

Výhradu soupisu pozůstalosti lze uplatnit ve lhůtě jednoho měsíce, a to ústním nebo písemním prohlášením před soudem. Pokud této možnosti dědic nevyužije, nebo prohlásí, že výhradu neuplatňuje, později tak již nelze a odpovídá za dluhy zůstavitele v plném rozsahu. Nevýhodou této možnosti je její finanční náročnost - není totiž zdarma a náklady na soupis se hradí z dědictví. 

Jak je to s dodatečně objevenými dluhy

Není výjimkou, kdy nějaké dluhy během dědického řízení nejsou zjištěny a objeví se až později. Bohužel i za ně dědic zodpovídá. Pokud se před nimi chce chránit, je vhodné kromě výhrady soupisu pozůstalosti požadovat i vyhledání dluhu soudem. Soud poté vyzve všechny věřitele, aby během určité lhůty přihlásili své pohledávky. Kdo tak neučiní, nemá později nárok na jejich úhradu. 

Předejít této situaci lze také výpisem z registru exekucí, který umožňuje odhalit nevědomé dluhy, které se už dostaly do fáze vymáhání exekutorem. O skrytých závazích - ať už svých nebo blízkých - se tak můžete dozvědět včas, nikoli až v době, kdy se původní dluh vlivem úroků a penále vyšplná i na několikanásobně vyšší částku.

Jaká je cena za výhradu soupisu pozůstalosti nebo odmítnutí dědictví?

Zatímco odmítnutí dědictví je zdarma, provedení výhrady soupisu pozůstalosti a stejně tak vyhledání dluhu soudem je už zpoplatněno. Cena za výhradu soupisu pozůstalosti se řídí vyhláškou určující odměnu notáře, obvykle jsou tyto náklady hrazeny z dědictví. Proto se o soupis vyplatí požádat jen tehdy, je-li opodstatněná obava, že dědictví je výrazně zatíženo dluhy.

V určitých případech (např. při nevelkém dědictví) může být soupis pozůstalosti nahrazen společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku nebo seznamem pozůstalostního majetku, které pak mají stejné účinky jako výhrada soupisu. V tomto případě se však nic neplatí. 

Dědictví a dluhy po rodičích či dluhy po zemřelém manželovi

Zatímco za života děti nijak neodpovídají za dluhy rodičů a ani za ně nijak neručí, dojde-li na dědické řízení, situace se mění. Dluhy po rodičích se dědí stejně jako jakákoliv jiná součást pozůstalosti a potomci za dluhy po rodičích - stejně jako jiní dědicové - odpovídají v plné výši. Dědění dluhů po rodičích lze zabránit odmítnutím dědictví, nebo alespoň odpovědnost za ně omezit výhradou soupisu majetku. 

Co se týče dluhů po zemřelém manželovi, zde je situace ještě komplikovanější. Po smrti manžela se totiž nejprve vypořádává společné jmění manželů (obvykle rozdělením napůl) a druhá polovina majetku se dělí mezi dědice. A to rovným dílem mezi manžela/manželku a všechny děti. Na pozůstalého tak přechází dluhy po zemřelém manželovi jak v rámci dělení společného jmění, tak i v dědického podílu. Možnou obranou je opět odmítnutí dědictví nebo výhrada soupisu. Co se však týče dluhů ze společného jmění, na ně se tato ochrana nevztahuje. Jak se v případě dluhů manžela, nebo i jen podezření na ně, chránit, je tématem samostatného článku

Autor: lb